Vojtěch Weidenhoffer
Narozen 19. dubna 1826 v Německém Brodě
Zemřel 10. července 1901 v Německém Brodě
Narodil se do rodiny kupce Matěje Weidenhoffera a jeho manželky Kateřiny, rozené Hallamaskové, jako desáté ze třinácti dětí. Jeho dva starší bratři se stali lékařem a lékárníkem, a tak dědictví otcovy živnosti padlo právě na Vojtěcha. Pro své vzdělání si prošel brodskou a jihlavskou hlavní školu a poté nastoupil do učení v obchodech v Praze a Pešti. V polovině čtyřicátých let, kdy studoval, mu rady do života dával sám Karel Havlíček. Tehdy totiž tvořil pár s Vojtěchovou starší sestrou Františkou a plánoval s ní svatbu.
Vojtěch převzal po otci obchod již v roce 1847 po jeho smrti. O sedm let později, 25. listopadu 1854, se oženil s Vilemínou Spurnou, dcerou místního kožešnického mistra Jana Spurného. Narodilo se jim celkem šestnáct dětí, z toho dvoje dvojčata. Ale jen dvanáct se dožilo dospělosti a z nich čtyři byli synové. Protože význam a bohatství Vojtěcha Weidenhoffera rostlo, všem jeho potomkům se dostalo vysokého vzdělání a našli si adekvátně společensky postavené partnery. Například Ludmila (1867–1937) se provdala za telčského továrníka Josefa Vystrčila a nejmladší Jan (1881–1962) si vzal za manželku Emu Schartovou, dceru ředitele továrny v Blansku.
Protože Weidenhofferové platili ve městě za váženou rodinu, nedivíme se Vojtěchově společenskému a později také politickému angažmá. Nutno říci, že tento respekt nevycházel pouze z tradice, ale Vojtěch jej svou prací, rozhledem a vzděláním rozšiřoval až na úroveň nejvýznamnějšího německobrodského měšťana druhé poloviny 19. století.
Vojtěch po převzetí rodinné živnosti obratem začal pracovat na jejím rozšíření. Pomohl mu k tomu nový zákon z roku 1859, který rušil cechy a dovoloval svobodně podnikat. Koupil mlýn v Okrouhlických Dvořácích (zvaný U Panských), modernizoval jej jako první v kraji o parní motor a rozšířil o škrobárnu, stupárnu a výrobnu spodia. Vedle toho stále provozoval obchod po svém otci v Dolní ulici a investoval do nákupu jiných podniků jako továrny na rýžový škrob v Sezemicích a parní mlýn v Jihlavě. V průběhu devadesátých let živnost postupně předává nejstaršímu synu Viktorovi, který zdárně pokračoval v otcových stopách podnikatelsky i politicky. Zemřel však ve věku 57 let a jeho manželka mlýn prodala firmě Amylon.
Členem městského zastupitelstva se Vojtěch Weidenhoffer stal roku 1856 a zůstal jím téměř nepřetržitě dalších čtyřicet let. Většinu tohoto času byl též radním, ale nikdy neaspiroval na pozici starosty. Více mu vyhovovala role šedé eminence. Sám to zdůvodňoval nedostatkem času, protože vedl vlastní podnik, obchod a také figuroval v mnoha občanských spolcích. Zastával politiku staročeskou a patřil k velkým spojencům Františka Ladislava Riegra a považoval za svůj úkol sesadit dvacetiletou (1870–1890) vládu mladočeské většiny na brodské radnici. V momentě, kdy se mu to podařilo a starostou se stal staročech Václav Kabeláč, odešel Weidenhoffer definitivně do politického ústraní. Stihl ještě po dvě volební období (1883–1896) zastupovat město na českém zemském sněmu.
Vojtěchovy zásluhy vždy vycházely z křesťanského přesvědčení, že jemu bylo Bohem dáno a on je povinný svůj úspěch rozdělit mezi méně úspěšné. Běžně dával peníze chudým a podporoval různorodou činnost charitativní i občanskou. Po desetiletí stál v čele Občanské besedy, osvětového spolku sdružujícího hlavně bohaté brodské staročechy nebo stál u počátků okrašlovacího spolku Budoucnost a ženského vzdělávacího spolku Eliška.
Další důležitou linkou byla neutuchající a upřímná snaha povýšit rodný Německý Brod na důležité město. Promítala se do několika rovin. Na jedné šlo o vzdělání. Weidenhoffer cílevědomě budoval význam místního gymnázia a podporoval rozšiřování obecního a měšťanského školství. Právě školská otázka mu zůstala tématem i na celozemské úrovni. Dále toužil propojit Německý Brod se světem skrze železnici. Zastupoval město v šedesátých letech, kdy se jednalo o trati mezi Vídní a Kolínem a Německým Brodem a Pardubicemi a o dvacet let později podporoval vznik lokálních tratí na Humpolec a Žďár nad Sázavou. A nakonec hledal možnosti získat pro město důležité instituce jako krajský soud nebo vojenskou posádku. Zcela po zásluze mu roku 1899 udělilo město čestné občanství.
Zemřel ve svém domě čp. 146 v Dolní ulici, kde prožil celý život, na encephalomalacii. Sama rodinná hrobka Weidenhofferů má zajímavou historii. Když Vilemína Weidenhofferová náhle a nečekaně zemřela na ochrnutí srdce, musela být uložena do sousední čerstvě vybudované, ale prázdné hrobky Vencelidesů. Hrob Vojtěchových rodičů umístěný nedaleko kostelní zdi, kam byly v letech 1880, 1884 a 1890 uloženy i ostatky sester Anny, Josefy a Kateřiny, byl již plně obsazený. Vojtěch proto přesně do roka stihl vybudovat vlastní rodinnou hrobku v podobném estetickém duchu jako Vencelides a ostatky své ženy tam pietně přeložil. V pozdějších letech se rozšířila o boční stély, jak v ní přibývali další rodinní příslušníci: krom zmíněného Viktora a Hedviky Weidenhofferových tu dále leží nejstarší Vojtěchova dcera Pavlína Weberová s manželem nebo syn Emanuel, který se stal očním lékařem a nikdy se neoženil. Nejeden brodský pamětník také zná osobu brodského lékaře Ladislava Peychla. Ten se roku 1932 oženil s Hedvikou Weidenhofferovou, nejmladší dcerou Viktora a Hedviky. V hrobce jsou uloženy též tělesné pozůstatky jeho rodičů.
Použité zdroje:
SOA v Hradci Králové, Sbírka matrik Východočeského kraje, sign. 5892, Havlíčkův Brod Z (1881–1906), s. 382.
Jan BETLACH (ed.), Vzpomínky MUDr. Ladislava Peychla, praktického lékaře v Havlíčkově Brodě (14. 6. 1899 – 28. 1. 1983), in: Havlíčkobrodsko 37, Havlíčkův Brod 2023, s. 52–71.
Michal KAMP, Půl století Vojtěcha Weidenhoffera, in: Havlíčkobrodsko 25, Havlíčkův Brod 2011, s. 60–104.
Michal KAMP (ed.), Vojtěch Weidenhoffer. Deník 1861–1899, Havlíčkův Brod 2012.
