Josef Šupich starší, Prokop Šupich a Josef Šupich mladší
Josef Šupich starší narozen 1. dubna 1842 ve Dvoře Králové nad Labem
zemřel 22. listopadu 1921 v Německém Brodě
Prokop Šupich narozen 19. prosince 1870 v Německém Brodě
zemřel 1. října 1947 v Německém Brodě
Josef Šupich mladší narozen 20. února 1872 v Německém Brodě
zemřel 3. února 1948 v Praze
Josef Šupich se narodil tkalci Ignáci Schuppichovi a Johanně, rozené Endtové. Své nadání projevil během studií stavebního inženýrství v Praze, kde si jej měl všimnout o deset let starší Josef Zítek. Ten jej nejspíše pozval do své firmy a Josef Šupich jako čerstvý absolvent tak pomáhal u zrodu významných pražských budov a snad i Národního divadla. Zaměstnaný Zítek Šupichovi přenechal i některé své zakázky v rámci výstavby dráhy a pravděpodobně touto cestou se mladý stavitel ocitl koncem šedesátých let v Německém Brodě, kde si založil vlastní stavební firmu. Zde se posléze 25. ledna 1870 oženil. Manželkou se mu stala dvacetiletá Marie Slavíková, dcera významného místního měšťana Václava Slavíka a jeho manželky Nortburgy, rozené Černé z Pravonína. Narodili se jim dva synové – Prokop a Josef.
Potenciál byl velký. S plánovanou výstavbou železnice mezi Vídní a Kolínem se předpokládal dynamický růst města, což se potvrdilo. Sídlo firmy bylo v Nádražní ulici, kde v rodinné vile Šupichovi zároveň bydleli. Z nejdůležitějších staveb v regionu stojí za zmínku Žižkova mohyla (1873), oprava kostelní věže po požáru v Polné (1895), budova školy v Lípě (1895), budova měšťanské a obecní školy v Německém Brodě (1890), budova gymnázia v Německém Brodě (1908), okresní nemocnice v Německém Brodě (1897) nebo vlastní dům čp. 108 tamtéž (1881). V jeho cihelnách vznikala pověstná "šupiška", kvalitní a oblíbená cihla s iniciálou Š.
Josef Šupich získal ve městě velké renomé a díky hlasu voličů zasedal desítky let v městském zastupitelstvu i radě. Také stál u fungování několika místních spolků, třeba v čele Klubu českých turistů i přes fakt, že po pádu ze střechy nedokázal chodit delší vzdálenosti. Nebo pro spolek Budoucnost postavil roku 1890 zdarma odpočinkový pavilon, který se nad rybníkem Hastrman tyčí dodnes.
Nakonec se mu stala osudná oprava kopule brodského děkanského kostela, která se nezdařila. Chyba se projevila až o dekádu později: pod střešní oplechování zatékalo, shnilo trámoví a opadala vnitřní omítka. Šupich vinu odmítal, ale správa města mu pokutu odpustila a ztratil pouze prestiž. Ve zlobě na nevděk města a po předání své firmy synovi Prokopovi odjel roku 1910 do Prahy, kde strávil asi 12 let. Nebyl zde neviditelný, byl například zván na přednášky o moderních postupech ve stavebnictví. Nakonec se do Německého Brodu vrátil a zemřel ve svém domě ve věku 81 let. Jako důvod je uvedeno kornatění tepen.
Prokop Šupich se profiloval jako nástupce rodinné firmy od samého počátku. Studoval místní gymnázium a pozemní stavitelství v Praze. Po absolvování vojenské branné služby odešel do Vídně, kde měl být jedním z posledních českých žáků Otto Wagnera. Tak se stal Prokop nejen stavitelem jako jeho otec, ale i architektem s blízkým vztahem k secesnímu umění. Závěrečné zkoušky složil roku 1897.
Dne 10. září 1902 se v Rokycanech oženil s Emílií Hirschovou. Stejný den a na stejném místě si jeho bratr Josef bral za manželku Marii Hirschovou. Emílie a Marie byly dcerami místního velkopodnikatele Franze Hirsche. Dne 28. listopadu 1903 se Emílii narodil syn Prokop.
Jako nástupce firmy nepřicházel do funkce v nejlepším období, ale povedlo se mu krizi překonat. Za první světové války narukoval a boji prošel se ctí. Zároveň se jeho firma podílí na stavbě dřevěné barákové kolonie, která v prostoru dnešní psychiatrické nemocnice pojala tisíce uprchlíků z frontových linií.
Po vzoru svého otce se snažil být aktivním ve společenském životě, byl zvolen za zastupitele i radního města, ale kvůli konfliktu zájmů se mandátu vzdal. Díky tomu získal zakázku na rekonstrukci německobrodské radnice roku 1913.
Politických funkcí se zcela nevzdal a obecní volby roku 1922 jej vynesly do role starosty Německého Brodu za stranu Národní demokracie. Funkci zastával celé jedno období. Na sklonku života už jako starý a vážený muž ještě musel čelit obvinění za kolaboraci s Němci ze strany závistivců v divoké poválečné době. Ačkoliv mu žádná vina nebyla prokázána, nastupující režim mu klidu nedopřál. Jakmile zemřel, rodinná firma byla k 1. lednu 1948 znárodněna. Vdova Emílie dožívala v rodinné vile čp. 137 v Nádražní ulici, kterou po její smrti stát definitivně získal také. Dnes zde sídlí policie.
Prokopův mladší bratr Josef studoval na německobrodském gymnáziu, posléze práva a otevřel si advokátní kancelář v Praze. Otce jistě těšilo, že jeden ze synů převezme živnost a druhý bude právníkem. Jak již bylo řečeno, Josef se oženil 5. září 1902 s Marií Hirschovou. Narodil se jim syn Josef, ale po několika měsících dne 13. července 1903 zemřel na zánět průdušek. Marie poté zemřela na rakovinu břicha dne 1. března 1935 během svého pobytu v Itálii, kde měli manželé letní sídlo. Její tělo bylo převezeno k uložení sem do rodinné hrobky vedle syna. Josef se podruhé oženil 30. března 1936 s Marií Blechovou, dcerou městského tajemníka Německého Brodu Dominika Blechy. Spolu měli dceru Marii, narozenou 21. května 1937.
Růst prestiže Josefa Šupicha ml. byl v Praze opravdu raketový. Tvořil tandem s významným advokátem a politikem Antonínem Schauerem a sám se profesně zaměřil na nemovitosti a pojišťovnictví. Angažoval se v politice, byl městským radním v Praze, a vídal se běžně s nejvýznamnějšími lidmi českých zemí. Patřil mezi hlavní investory stavby tzv. Šupichových domů na rohu Václavského náměstí a Štěpánské ulice v Praze, kterým se dnes říká Palác Rokoko. Nezapomínal ani na charitativní činnost a podporu umělců. Sám se věnoval lovu a cestování. Během okupace svou kancelář zavřel a novou práci našel coby ředitel Hradčanského ústavu pro slepé děti v Praze IV. Zemřel na selhání srdce pár dní před svými šestašedesátými narozeninami.
Šupichové byli uloženi do rodinné hrobky manželů Slavíkových. Tu navrhnul a pravděpodobně i ve své cihlářské peci vytvořil jejich zeť Josef Šupich starší. Vzorem mu byla nedaleká hrobka Vencelidesů.
Použité zdroje:
SOA v Hradci Králové, Sbírka matrik Východočeského kraje, sign. 35-10, Dvůr Králové N (1835-1847), s. 53.
SOA v Hradci Králové, Sbírka matrik Východočeského kraje, sign. 2814, Německý Brod N (1867–1882), s. 96 a 134.
SOA v Hradci Králové, Sbírka matrik Východočeského kraje, sign. 2818, Havlíčkův Brod O (1868-1901), s. 10.
SOA Hradec Králové, Sbírka matrik Východočeského kraje, sign. 8042, Havlíčkův Brod Z (1923–1930), s. 30.
SOA Hradec Králové, Sbírka matrik Východočeského kraje, sign. 8721, Havlíčkův Brod Z (1931–1939), s. 192.
Michal KAMP, Firma Josef Šupich, in: Havlíčkobrodsko 23, Havlíčkův Brod 2009, s. 120–164.
Michal KAMP, Josef Šupich mladší, in: Havlíčkobrodsko 30, Havlíčkův Brod 2016, s. 163–195.
Fotografie pochází z Muzea Vysočiny Havlíčkův Brod.
