Kostel svatého Vojtěcha a přilehlý hřbitov
Dnes je všeobecně přijímáno, že první osídlení prostoru současného Havlíčkova Brodu se nacházelo kolem kostela svatého Vojtěcha. Teprve v polovině 13. století se přistoupilo k výstavbě řádného města východněji: v prostoru, kde je dnešní centrum. Ještě do 14. století si svatovojtěšské osídlení drželo jakousi samostatnost a pak správně splynulo s městem. Z prostoru za západní městskou hradbou a pod kopcem Prempír vzniklo Horní předměstí, které se masivní rychlostí začalo osídlovat od osmdesátých let devatenáctého století a smylo veškerý rozdíl různorodých vývojů.
Dle pověsti byl kostel svatého Vojtěcha založen v místě, kde si světec Vojtěch odpočinul na své pouti z Čech a při jeho modlitbě vytryskl ze země pramen. Tento oblíbený a častý motiv je podpořen existencí (dnes již zaniklé) studánky v okolí. Jisté je, že současná podoba kostela svatého Vojtěcha není ta původní od 14. století, kdy evidujeme první zmínky.
V průběhu 16. století proběhla buď razantní rekonstrukce, nebo snad kompletně nová výstavba. Důvodem nejspíše bude lednové dobytí města vojsky Jana Žižky roku 1422, kde stávající kostel svatého Vojtěcha za hradbami města zcela přirozeně došel k újmě.
O vzniku svatovojtěšského hřbitova víme teprve od konce 16. století, kdy je roku 1598 měšťanům uděleno povolení probourat na západní straně městské hradby bránu, kterou by se mohly kvůli nedávné zkušenosti s morovou epidemií rychle dopravovat těla na hřbitov. V roce 1616 pak město započalo s terénními a stavebními úpravami prostoru u kostela, což dokládá dodnes stojící portál na hřbitov nesoucí letopočet 1617. Hřbitov byl označován jako nový a ještě do 18. století příliš nevyužívaný, protože prapůvodní praxe považovala za hlavní hřbitov města ten v okolí děkanského kostela a následně se pohřbívalo u kostelů Nejsvětější Trojice a svaté Kateřiny.
Svůj význam nalezl až s reformami Josefa II., který zakázal pohřbívat v zastavěných oblastech. A tak svatovojtěšský hřbitov zůstal po celé 19. století jediným městským pohřebištěm. Avšak už počátkem sedmdesátých let kapacitně nezvládal a musel být rozšiřován především jižním a západním směrem. Roku 1894 ještě postavilo město hrobníkovi obydlí u hřbitovní brány a k ní napojenou pitevnu s márnicí.
Ačkoliv hřbitov působí jednotným dojmem seřazených úložišť propojených uličkami, není tomu tak. Některé stezky jsou důležitější než jiné, protože tvoří hranici mezi hřbitovními částmi. Těch je celkem pět. První, a nejstarší, je přetnuta diagonální cestou od brány ke kostelu. Je zde pohřbeno mnoho nejvýznamnějších osobností města. To platí též o sekci páté, táhnoucí se podél obvodové zdi, kde dle dochovaných monumentálních hrobek našli svůj odpočinek další významní měšťané – mnozí továrníci a učitelé. Části II. a III., tedy prostředek a západní část od kostela, nemá specifické určení a nalezneme zde hroby většiny brodské populace. Totéž platí o části IV., nacházející se po celé šíři hřbitova jižně od kostela (pod svahem). Ta je dochována nejméně, hroby zde byly často rušeny a prostor zavezen navážkou. Své místo tu měly také hroby dětské.
V polovině osmdesátých let zastupitelé přišli s myšlenkou nového centrálního hřbitova. Během diskuzí děkan prosazoval zřízení samostatného místa pro nekatolíky a ačkoliv realizace neproběhla, židé k vybudování vlastního hřbitova zhruba 400 metrů západně za hřbitovem svatovojtěšským sami přistoupili roku 1888.
Na zcela nový městský hřbitov došlo až počátkem dvacátého století po rozhodnutí zřídit Zemský ústav pro choromyslné. Daleko za hranicemi města, ale kousek severně od plánované výstavby ústavu, měl vzniknout cihlovou zdí ohraničený a uvnitř drátěným plotem na půlky rozdělený hřbitov pro zesnulé obyvatele města a pacienty ústavu. Uveden do provozu byl roku 1912 a sloužil souběžně se hřbitovem svatovojtěšským, který oficiálnímu uzavření odolával. Nakonec pro něj musel okresní hygienik dne 17. listopadu 1961 vydat nařízení o zákazu pohřbívání.
Na pustnoucí hřbitov se začalo novou optikou hledět po roce 2000. Nejdříve hygienik svolil s opětovným ukládáním uren a o pět let později město získalo pohřebiště do své správy od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. V roce 2007 došlo i k bezúplatnému převodu majetku od církve a město vypsalo výzvu, že lidé mohou prokázat vlastnictví hrobů a ty jim budou ponechány. Úředně vzato, v roce 2012 bylo evidováno 1 450 hrobových míst na ploše 10 755 m². Jde ovšem o stav aktuální a tabulkový, který o stáletém vývoji hřbitova pramálo vypovídá.
Ze svatovojtěšského hřbitova se stalo úžasné místo mající nepřehlédnutelný genius loci, na kterém navěky odpočívají významné osobnosti města 19. a 20. století. Je naší povinností jej zachovat příštím generacím.
Použité zdroje:
Ladislav MACEK – Pavel ROUS, Havlíčkův Brod v pověstech a historii, Havlíčkův Brod 2009.
Světlana PÁTKOVÁ, Pohřbívání na hřbitově sv. Vojtěcha dnes, in: Havlíčkobrodské listy 10/2012, s. 8.
Miloš TAJOVSKÝ, Hřbitove, sade zelený, in: Havlíčkobrodské listy 10 a 11/2012, s. 2.
