Hugo a Anna Stiassní
Hugo Stiassný narozen 10. března 1877 v Praze
zemřel po 18. prosinci 1943 v Osvětimi
Anna Stiassná narozena 20. ledna 1878 v Krátké Vsi
zemřela 23. února 1957 v Havlíčkově Brodě
Hugo Stiassný se narodil do židovské rodiny Josefa a Rosy Stiassných původem z Humpolce. Ve věku dvou let se jeho rodiče vrátili z Prahy na Českomoravskou vrchovinu a v Německém Brodě začali podnikat v pronajatém souboru staveb v ohybu řeky Sázavy na samotě zvané „Na páleném dvoru“. Založili zde továrnu na sukna. Dříve tu měl svou papírnu Tomáš Halík a po něm areál vlastnil Josef Inwald, který pro něj nenašel využití. Stiassným se dařilo i díky rodinným vazbám na Uhry a už roku 1881 parcely koupili.
V polovině roku 1900 se Hugo společně se svým bratrem Richardem stali nástupci ve vedení podniku. Richard byl již tři roky ženatý, ale Hugo nikoliv. Pravděpodobně z toho důvodu měl čas se veřejně angažovat. Usedal ve výboru německobrodské židovské obce a také jej dvakrát, 1909 a 1912, zvolili do obecního zastupitelstva. Jelikož se druhé volební období protáhlo až do konce první světové války, zůstal Hugo v obecním výboru až do června roku 1919.
Chvíli před válkou se seznámil s Annou Havlovou, dcerou soukromníků Vojtěcha a Antonie Havlových, která se s rodiči do města přistěhovala roku 1903. Jelikož Hugo byl žid a Anna sice bez vyznání, ale původem z katolické rodiny, manželský slib složili 27. října 1913 civilním způsobem před náměstkem starosty města Prahy. Manželství pravděpodobně zůstalo bezdětné.
Vstup Továrny na sukna bratří Stiassný v Německém Brodě do nové republiky začal tragicky. Richard v únoru roku 1920 zemřel na španělskou chřipku a byl pochován na nedalekém židovském hřbitově. Hugovým partnerem ve firmě se tak stala vdova po Richardovi Alžběta Stiassná, běžně zvaná Lilly. Dá se očekávat, že během dvacátých let továrna prosperovala a zaměstnávala až dvě stě dělníků, ale v letech třicátých ztrácíme stopu. Továrna měla roku 1932 zkrachovat a do začátku války provoz nerozběhnout. Přesto si Hugo s Annou v letech 1933–1934 nechali postavit prostornou patrovou vilu čp. 512 u Žižkovy ulice, která dodnes nese na fasádě jméno Anna. Vila vznikla v sousedství jimi vlastněného domu čp. 87 (dnes 38), kde dožili Anniny rodiče. Množství nemovitostí poté ještě rozšířili o nedalekou vilu čp. 625. Stiassní v počátku války areál továrny pronajímali, ale v lednu 1944 zde propukl ničivý požár. Tehdy už žádný z původních majitelů nebyl naživu.
Hugo nasedl dne 9. 6. 1942 do transportu AAc pod číslem 663 z Kolína do Terezína a následně dne 18. 12. 1943 jej transport Ds společně s dalšími 2 502 osobami odvezl z Terezína do Osvětimi, kde byl zavražděn nacisty. Stejný osud potkal i jeho švagrovou Lilly Stiassnou. Anně se pro nežidovský původ perzekuce vyhnula. Společně s Gertrudou Sekaninovou-Čakrtovou, dcerou Lilly Stiassné, která holocaust přežila a v budoucnu se stala významnou postavou českých dějin, se stala univerzální dědičkou fabriky. Ale komunisté jim ji znárodnili a převedli do vlastnictví národního podniku Synthesia.
Anna Stiassná byla po smrti uložena do hrobu svých rodičů a náhrobek krom jejího jména doplnila i vzpomínka na Huga.
Použité zdroje:
SOA v Hradci Králové, Sbírka matrik Východočeského kraje, sign. 5966, Havlíčkův Brod O (1897-1922), s. 5.
Databáze obětí na www.holocaust.cz
Ivan HART, Plastimat v jubilejním roce 1967, Havlíčkův Brod 1967.
Alena KAŠPAROVÁ – Michal KAMP, Židé na Havlíčkobrodsku I., Havlíčkův Brod 2008.
