Matěj a Josefína Havlíčkovi, Zdenka Havlíčková
Matěj Havlíček narozen 3. února 1792 ve Velké Losenici
zemřel 7. července 1844 v Německém Brodě
Josefína Havlíčková narozena 14. srpna 1791 v Horní Cerekvi
zemřela 1. července 1884 v Německém Brodě
Zdenka Havlíčková narozena 23. prosince 1848 v Praze
zemřela 20. září 1872 v Německém Brodě
Matěj Havlíček se narodil do rodiny Martina Havlíčka, hospodáře ve Velké Losenici, a Terezie, rozené Zachové. Když dosáhl potřebného věku, šel do kupeckého učení a vystřídal několik obchodů, především v Praze. Po roce 1815 se vrátil do Velké Losenice, aby zde pomáhal s obchodem svému bratru Antonínovi a pak se vrátil do Prahy. Právě Antonín Havlíček mu později doporučil, že by se měl z Prahy přestěhovat do Borové a zřídit si obchod, protože tam chybí. Přes počáteční obtíže, dané například nevolí tamějšího rychtáře, se mu to od poloviny roku 1817 podařilo. Do Borové se však nastěhoval až o rok později, když si zde postavil dům a také se 29. března 1818 oženil. Chotí se mu stala Josefína Dvořáková, dcera sládka Jana Dvořáka a Rosiny, rozené Zvickerové, z Horní Cerekve.
Spolu měli sedm dětí: Filipa (1819), Karla (1821–1856), Františka (1823–1912), Petra (1826–1828), Marii (1828–1829), Josefa (1830–1889) a Johanu (1832–1913). Všichni se narodili v Borové. Hned v lednu roku 1833 ji ale opustili a přesunuli se do Německého Brodu, kde zakoupili jeden z nejprestižnějších domů na náměstí nesoucí čp. 19. Důvodů k přesunu mohlo být několik – početná rodina, lepší obchodní příležitosti ve velkém městě a také dosavadní studia nejstaršího Karla na místních školách. Matěj posléze plánoval dům zvýšit o patro a obchod úspěšně rozvíjet. Nečekaně však zemřel ve svých 52 letech nejspíše na vnitřní gangrénu a obchod převzala Josefína. V počátcích jí pomáhal nejstarší syn Karel, který se chvíli po smrti otce vrátil z Ruska, a po něm druhý syn František.
Josefína se po roce 1860 těšila respektu jako „skromná matka velikého syna“ a starala se o ni nejmladší dcera Johana. Roku 1880 prodala dům na náměstí městské spořitelně a měla povoleno zde dožít. Dle vzpomínek na ni věk velmi doléhal. Stala se zmatenou paní, která ztratila pojem o realitě a například žila v představě, že její syn Karel stále žije. Zemřela na sešlost ve vysokých 93 letech.
Zdenka se narodila Karlu Havlíčkovi a jeho manželce Julii, rozené Sýkorové, v domě čp. 339 na rohu pražských ulic Národní a Karolíny Světlé. Ten samý den se její otec vracel ze zasedání ústavodárného sněmu v Kroměříži. Jiného sourozence nejspíše neměla.
Jak Karlu Havlíčkovi zakazovaly úřady vydávání novin, stěhovala se Zdenka s ním z Prahy do Kutné Hory a následně do Německého Brodu. Zde pak byla svědkem jeho deportace do Brixenu, kde však zhruba polovinu z třiapůlletého pobytu strávila s ním jako návštěva.
Zdenčina životní tragédie začala smrtí její devětadvacetileté matky Julie dne 16. dubna 1855. Ujal se jí strýc František Jaroš s rodinou. Otce měla stále ve vyhnanství v Brixenu, ale ten stejně brzy po návratu, v polovině roku 1856, zemřel. Oba skolila tuberkulóza plic a tušilo se, že podobný osud potká časem i Zdenku.
Sirotka vychovávali příbuzní. Protože dražba rodinného majetku Karla a Julie nepřinesla mnoho peněz pro budoucí Zdenčino věno, vznikl mezi vlasteneckými ženami Sbor paní k uskutečnění národní loterie pro Zdenku Havlíčkovou. Ten měl uskutečnit veřejnou dražbu, a tím fond Zdenky obohatit. Vpravdě krásná myšlenka ale selhala na lidské povaze jednotlivců. Zdenka Havlíčková se stala „dcerou národa“, žijící vzpomínkou na svého velkého otce, pomyslným veřejným majetkem a pro mnohé přispěvatele do loterie osobou, které jí mohou mluvit do života.
Havlíčkův švagr se postupem času zadlužoval a mnozí se obávali, že ke splacení použije Zdenčiny peníze. Jakmile tedy hrozilo, že se Jarošovi nedokáží o Zdenku dostatečně postarat, byla jim odebrána. Novým poručníkem se stal známý český politik František August Brauner a Zdence určil pobývat v rodině univerzitního knihovníka Jana Hanuše. Zde ovšem Zdenka nebyla šťastná, a tak si ji Brauner po třech letech vzal k sobě. Nutno říct, že jejich vzájemný vztah také nebyl zcela ideální. Brauner byl společensky respektovaná osobnost s autoritativním chováním a Zdenka sice dospívající, ale zajisté po otci tvrdohlavá žena. Brauner považoval za povinnost osmnáctileté Zdence nalézt adekvátního manžela. O její srdce stál Václav hrabě Kounic, ale jeho námluvy zůstaly nevyslyšeny. A v momentě, kdy se Zdenka z vlastní vůle zamilovala do rakouského důstojníka italského původu, stala se mezi vlastenci terčem klevet, že takto se „dcera národa“ nemůže chovat.
Zdenka tak musela opustit Prahu a byla raději svými opatrovníky přesunuta do Poděbrad a Rakovníku. S postupem času pomluvy v centru neutuchaly, a tak Zdence bylo dopřáno se v létě 1870 přestěhovat ke své babičce Josefíně do Německého Brodu. Zde strávila poslední dva roky svého života. Pro místní se stala živoucím symbolem a památkou na svého otce a respektovali ji. Nakonec se měla vdát za statkáře Antonína Svobodu ze Šnakova, ale ke svatbě nedošlo. Zdenka zemřela v nedožitých 24 letech na tuberkulózu.
Byla pohřbena vedle svého děda Matěje Havlíčka. Na její pohřeb přišlo mnoho významných osob jako František Palacký nebo sám František August Brauner. V pražských kruzích její smrt nevyvolala výraznější reakce, ale z Německého Brodu se tímto okamžikem stal významný středobod havlíčkovské tradice. A když o dvanáct let později zemřela i Josefína Havlíčková, stal se její pohřeb další českou manifestací. Z hrobu se stala důležitá vlastenecká destinace a místní slíbili, že k dvojici hrobů vybudují společný pomník. Ten se v této podobě objevil na náklady města až roku 1888. Jeho podoba je dobově příznačná: nenese jména pochovaných, ale primárně definuje jejich příbuzenský vztah k velikánovi českých dějin Karlu Havlíčkovi.
Použité zdroje:
SOA v Hradci Králové, Sbírka matrik Východočeského kraje, sign. 2820, Havlíčkův Brod Z (1844–1880), s. 6.
SOA v Hradci Králové, Sbírka matrik Východočeského kraje, sign. 5892, Havlíčkův Brod Z (1881–1906), s. 35.
Jiří Karel BROTÁNEK, Deset generací havlíčkovských, Havlíčkův Brod 1946.
Milena LENDEROVÁ, Dcera národa? Tři životy Zdeňky Havlíčkové, Praha 2013.
Fotografie: Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, fond Karel Havlíček Borovský, podsbírka KHB2.
