František Petr
Narozen 3. prosince 1863 v Německém Brodě
Zemřel 6. února 1938 v Německém Brodě
Narodil se jako druhé dítě do rodiny místního učitele Františka Petra a Marie, dcery německobrodského pekaře Antonína Brtnického. Prošel čtyřmi lety místní školy, kde jej ovlivnili aktivity učitelů Josefa Kotyka, Engelberta Ambrože a Josefa Patočky a pak nastoupil na gymnázium. Než v roce 1882 maturoval, zažil během studií odchod oblíbeného ředitele Václava Svobody a nástup ještě oblíbenějšího P. Fulgenta Ledvinky, kteří skrytě podporovali pročeský duch mezi studenty. Odtud jeho kroky směřovaly na pražskou univerzitu, kde své zaměření upnul na přírodní vědy.
Rozhodl se po vzoru svého otce učit mládež, ale na středoškolské úrovni. Zkušební rok (1889–1890) si sice odsloužil v domovském městě, ale poté nastoupil na tehdy běžné „kolečko“. V praxi rakouskouherského školství to znamenalo působit na různých školách v zemi a procházet různými úrovněmi pedagogického vývoje, než stát dle své potřeby na nějaké škole učiteli stvrdil pozici definitivní. František Petr tak prošel gymnázii v Příbrami, Jičíně (kde nejspíš učil budoucího historika Karla Kazbundu), Chrudimi a nakonec se 1. září 1894 nastálo vrátil do Německého Brodu v pozici profesora matematiky a přírodopisu. Vyučoval zde nepřetržitých 34 let a 1. února 1929 odešel do důchodu.
V době svého působení v Jičíně se seznámil s Marií Loykovou, dcerou c. k. správce jičínské pošty, kterou si 21. srpna 1894 vzal za manželku. Měli spolu tři děti – Helenu (*1895), Marii (*1897) a Bohuše (*1899). Když Františkovi manželka zemřela 8. listopadu 1912 ve věku 41 let na zánět slepého střeva, o domácnost se mu nadále starala jeho svobodná sestra Anna.
František Petr studoval univerzitu v době, kdy došlo k jejímu rozdělení na německou a českou. Ocitl se tak u profesorů, kteří budovali novodobou českou vědu, jako například František Vejdovský. Ten proslul mimo jiné svým přístupem, kdy nechal studenty volně bádat a následně své výzkumy kriticky obhájit. O Petrově vědeckém směřování rozhodly vzorky živočišných hub z německobrodských rybníků. Již roku 1885 vydal článek o sladkovodních poriferách. Dalším okruhem zájmu se stala vodní fauna zvaná vířníci (rotifera), na kterou při studiu sladkovodních hub narazil.
S nástupem na německobrodské gymnázium ale Petrův zájem o vědeckou přírodovědu skončil. Jeho poslední prací se stal soupis literatury pojednávající o přírodních poměrech okolí Německobrodska a úsilím se orientoval jiným směrem – na regionální historii. Brzy publikoval svou práci o stříbrných dolech v okolí Německého Brodu a nastoupil jako člen kuratoria do vznikajícího městského muzea. Od roku 1918, už jako muzejní správce, zaměřil sbírání sbírkových předmětů mnoha směry a také se výrazně zasloužil o rozkvět historického poznání regionu skrze vydávání Zpráv Městského musea v Německém Brodě. Zasadil se o zisk nové budovy muzea – Havlíčkova domu na náměstí. S tím je pak úzce spjata Petrova snaha kupovat do muzea předměty, které se přímo i nepřímo vztahují k osobě a životu Karla Havlíčka Borovského. Tím jednak položil základ pro město jako strážce Havlíčkova odkazu, ale také zvýšil Brodu prestiž. Předměty následně společně s malířem Otakarem Štáflem vystavil, z nichž výstava v Praze roku 1936 přinesla celorepublikový zájem.
František Petr zemřel ve svém domově na zánět plic, který u něj propukl o několik dní dříve kvůli častému pobytu v nevytopených prostorách městského muzea. Městská rada mu jako čestnému občanu Německého Brodu vystrojila slavnostní pohřeb, odkud jej následně automobil odvezl do pardubického krematoria.
Použité zdroje:
SOA v Hradci Králové, Sbírka matrik Východočeského kraje, sign. 8721, Havlíčkův Brod Z (1930–1939), s. 344.
Vladimír SOTORNÍK, Prof. Fr. Petr – úspěšný přírodozpytec, in: XII. Zprávy Havlíčkova musea v německém Brodě, Německý Brod 1938, s. 10–13.
Antonín ŠOUBA, Profesor František Petr, in: XII. Zprávy Havlíčkova musea v Německém Brodě, Německý Brod 1938, s. 3–9.
Aleš ŘÍMAN (ed.), Gymnázium Havlíčkův Brod 1735–2010, Havlíčkův Brod 2010.
