Engelbert Ambrož
Narozen 5. prosince 1843 v Humpolci
Zemřel 16. ledna 1912 v Německém Brodě
Jan Engelbert se narodil do rodiny soukenického mistra Leopolda Ambrože v Humpolci. Vystudoval učitelství a do Německého Brodu na místní hlavní (později obecnou pětitřídní) školu dívčí přišel roku 1866 z Polné.
O tři roky později se oženil s Johannou Soukupovou (1842–1910) původem z Mezimostí, dnes části Veselí nad Lužnicí. Manžele potkalo několik neštěstí. Dvakrát se jim narodilo mrtvé dítě a další dvě – Emil a Josefa – přežily pouhé dva měsíce, respektive 12 let. Nakonec 27. června 1876 přivedli na svět zdravého Ladislava, budoucího lékaře. Pravděpodobně půjde o téhož Ladislava Ambrože, který působil jako lékař v Benešově a od roku 1913 v Mladé Boleslavi. Během první světové války sloužil jako polní lékař ve štýrském Sternthalu (dnes slovinské Strnišče u Ptuje) a za udatnost získal od císaře Zlatý záslužný kříž s korunou. Jeho specializací se staly infekční nemoci a po válce vedl nově zřízené tuberkulózní oddělení mladoboleslavské okresní nemocnice.
Engelbert Ambrož by zasloužil uznání pouze za své čtyřicetileté působení v německobrodském školství, kde navíc působil jako zakladatel a letitý tahoun Učitelské jednoty Budeč sdružující kantory z celého okresu. Jeho zásluhy ale dalece přesahují pedagogickou činnost.
Už pár měsíců po svém příchodu do Německého Brodu stál po boku dvou význačných měšťanů, lékaře Adolfa Felixe a tiskaře Alberta Riedla, s výzvou k založení místní odbočky Tělovýchovné jednoty Sokol. Během ustanovující valné hromady získal funkci jednatele a tu zastával celých devět let. Inicioval vznik plakety s portrétem Karla Havlíčka Borovského, kterou Sokol slavnostně zasadil roku 1871 do fasády Havlíčkova domu. Také pomáhal v realizaci Žižkovy mohyly u Žižkova Pole (odhalena 1874). I přes svou neutuchající aktivitu však neodvrátil krátký úpadek sokolské činnosti v polovině sedmdesátých let daný především rozhodnutím města zřídit vlastní hasičský sbor, o který Sokolové velmi stáli.
Sokolové, hasiči a další spolky se v poslední čtvrtině 19. století soustředili kolem Řemeslnické besedy. Beseda platila za spolek vzdělávací a koncentrovala kolem sebe především drobné podnikatele. Stala se podporovatelem a místním centrem mladočeské politiky – opozicí k Občanské besedě staročechů sdružující nejbohatší a konzervativnější měšťany. Ambrož po nějaký čas plnil roli místopředsedy Řemeslnické besedy, v komunální politice však nefiguroval.
V oblasti kultury se zapsal svým působením ve zpěváckém spolku Jasoň. Zde nejenom pěl, ale také organizoval činnost, za což si vysloužil jmenování čestným členem. Ještě aktivněji se prosadil v ochotnickém divadle, kde po dvě období (1890–1894 a 1900–1903) zastával roli režiséra. Ve spolku, který stavěl na tradici svého vzniku od roku 1844, kdy se organizace a režie ujal sám Karel Havlíček Borovský, šlo bezesporu o prestižní funkci.
Na závěr nesmíme zapomenout na Ambrožovu snahu pozvednout úroveň školní výuky. Rozhodl se roku 1874 založit Musejní společnost a dávat dohromady předměty umělecké i vědecké kvality, které by pomáhaly v názorové výuce. Tento spolek vydržel až do začátku 20. století, kdy jej nahradilo Městské museum. To však nemění nic na faktu, že Engelbert Ambrož se stal zakladatelem německobrodského muzejnictví trvajícího dodnes.
Přes všechny výše zmíněné zásluhy nakonec Engelbert Ambrož zůstane v paměti příštím generacím v rovině, kterou pravděpodobně ani on sám nečekal. Společně s městským tajemníkem Dominikem Blechou zpracovali a vlastním nákladem vydali roku 1892 Úplný adresář dějin a památností královského města Německého Brodu. Vznikl jako aktuální přehled o městě, ale jeho vysoká kvalita a široký rozsah z něj vytvořily zcela nadčasové dílo. Díky němu máme zvěčněný pohled na podobu Německého Brodu konce 19. století.
Engelbert Ambrož zemřel 16. ledna 1912 v německobrodské nemocnici na gangrénu a kornatění tepen. Dobový tisk jeho smrt oznámil jednodušeji: otrávil si krev při neodborném odstraňování kuřího oka.
Použité zdroje:
SOA Hradec Králové, Sbírka matrik Východočeského kraje, FÚ Havlíčkův Brod, sign. 5814 (N 1867–1882), s. 80, 165, 230 a 290.
SOA Hradec Králové, Sbírka matrik Východočeského kraje, FÚ Havlíčkův Brod, sign. 5893 (Z 1907–1914), s. 191 a 259.
SOA Třeboň, Sbírka matrik jihočeského kraje, FÚ Humpolec, kniha 6 (N 1838–1849), s. 155.
SOkA Havlíčkův Brod, sčítací operáty, Německý Brod 1880 a 1900, čp. 100 město a 7 město.
Engelbert AMBROŽ – Dominik BLECHA, Úplný adresář dějin a památností královského města Německého Brodu, Německý Brod 1892.
Ladislav AMBROŽ, O některých onemocněních ošetřovaných na infekčním oddělení válečné nemocnice v S. (c. a k. záložní nemocnice mbská) od září 1915 do začátku června 1916, in: Časopis českých lékařů, roč. 55, č. 38, 16. 9. 1916, s. 1160–1162.
Ladislav AMBROŽ, Paběrky z prakse infekčního lékaře, in: Časopis českých lékařů, roč. 57, č. 21, 25. 5. 1918, s. 417–420.
Pomocný fond pro oběti války z kruhu českých lékařů, Věstník: příloha Časopisu českých lékařů, roč. 60, č. 6, 9. 2. 1918, s. 38–39.
Zprávy: vyznamenání, Časopis českých lékařů, roč. 57, č. 16, 20. 4. 1918, s. 343–344.
Osobní změny, Věstník: příloha Časopisu českých lékařů, roč. 24 a 25, č. 38, 12. 10. 1912 a 11. 10. 1913, s. 548 a 632.
Naše rovy, Český učitel, roč. 15, č. 20, 24. 1. 1912, s. 269.
Okresní zastupitelstvo, Jizeran, roč. 39, č. 23, 8. 6. 1918, s. 5.
Úmrtí, Hlasy z Posázaví, roč. 4, č. 12, 18. 1. 1912, s. 3.
Z Německého Brodu, Školník, roč. 6, č. 27, 10. 11. 1866, s. 223.
