Eduard Brzorád
Narozen 31. ledna 1820 v Lochkově
Zemřel 4. dubna 1898 v Německém Brodě
Eduard Brzorád se narodil do bohaté rodiny majitele panství Lochkov Josefa Brzoráda. Matkou mu byla Anna Delorme pocházející z významného obchodnického rodu. Eduardův děd Ferdinand Delorme původně zámek Lochkov vlastnil, zřídil zde první českou výrobnu cikorky a následně ji přesunul na pražský Smíchov. Jeho podnikání tvrdě utrpělo během státního bankrotu v roce 1811 a zemřel roku 1827.
Eduard se narodil jako šestý z devíti dětí a měl celkem čtyři bratry. Všem rodiče zajistili kvalitní vzdělání. Eduard vystudoval prestižní Akademické gymnázium v Praze, kde následně nastoupil na studium práv. Doktorský titul získal ve Vídni. Advokátskou dráhu započal a celý život praktikoval v Německém Brodě.
Jak rychle rostla Brzorádova společenská prestiž, dokazuje roku 1852 jeho sňatek s Marií Křivánkovou. Byla dcerou Eduarda Křivánka (přesněji von Krziwanek), významného velkostatkáře z nedaleké Věže. Ten do historie Německého Brodu vstoupil roku 1848 podporou proněmecké politické orientace. V šedesátých letech byl poslancem českého zemského sněmu a také říšské rady za Stranu ústavověrného velkostatku podporující centralistický model rakouské monarchie. Zemřel roku 1876 a je také pochován zde na Svatovojtěšském hřbitově.
S Marií měl Eduard celkem čtyři děti. Prvorozenou dceru Marii si vzal okresní hejtman v Jilemnici, Vysokém Mýtě a Mladé Boleslavi a pozdější místodržitelský rada Alexius Komers. Druhorozená Karolína se provdala za rakouského důstojníka Antona Kratochvíla a stala se matkou protektorátního ministra průmyslu v Eliášově vládě a později odbojáře Jaroslava Kratochvíla. Třetí dcera Anna měla za manžela advokáta Hynka Dostála. Vzali se roku 1899 v USA, kam oba emigrovali. Hynek se zde velmi angažoval v české komunitě a společně s T. G. Masarykem signoval 31. 5. 1918 Pittsburskou dohodu. Až posledním dítětem Eduarda byl syn. Eduard Brzorád mladší se také stal advokátem, navíc říšským a zemským poslancem a okresním a německobrodským starostou.
Vraťme se k životním osudům Eduarda Brzoráda staršího. Jeho kariéra profesní i veřejná startovala v době radikálních proměn, kdy vznikala občanská společnost a obecní samospráva. Od nového místního advokáta a notáře celého okresu se očekávala společenská angažovanost. V šedesátých letech se stal obecním radním a také prvním okresním starostou německobrodského okresu. V počátcích však zápasil s odkazem svého původu a současnými manželskými vazbami, které byly v kontrastu s požadavky vlastenecky českého města, kde působil. Proto se na jeho hlavu snesla kritika, když navrhl na okresní úrovni úřadovat v německém jazyce. Zůstal ve funkci okresního starosty nepřetržitě dvacet sedm let a obecním zastupitelem zhruba třicet. Nikdy se však nestal zemským nebo říšským poslancem, ačkoliv o to usiloval. Ke konci života jej císař dekoroval rytířským křížem Řádu Františka Josefa.
Brzorád každopádně po celý svůj život platil za smířlivého a konzervativního muže, kterému byla blízká politika staročechů v čele s Františkem Ladislavem Riegrem. Finančně podpořil vznik Národního divadla a činnost Národního muzea. Pojila ho úzká spolupráce a přátelství s jiným významným brodským občanem Vojtěchem Weidenhofferem. Společně stáli v čele města v důležitých momentech historie šedesátých a sedmdesátých let 19. století. Brzorád za své odhodlání bránit město během rekvizic procházející pruské armády v červenci 1866 dostal osobní uznání od samotného císaře. Dále se velmi zasadil o zřízení železnice do města a povýšení místního gymnázia. Z obojího Havlíčkův Brod dodnes vydatně profituje.
Eduard Brzorád zemřel 4. dubna 1898, dva měsíce po své manželce. Oba jsou uloženi v hrobu Mariiných prarodičů z rodu von Herites.
Vojtěch Weidenhoffer věnoval Eduardu Brzorádovi krátkou vzpomínku ve svém deníku:
„Za krátkou dobu následoval svou milou choť, paní Marii Brzorádovou, její manžel, pan JUDr. Eduard Brzorád, zdejší advokát a c. k. notář ve stáří 77 roku svého. Byl to můj starý dobrý přítel, kterého jsem velice ctil. Každodenně jsem se s ním scházel v přátelské společnosti jak dopoledne při víně, tak také večer při sklenici piva v milém, přátelském hovoru. Pan dr. Brzorád byl po dlouhá léta až do svého
vysokého stáří okresním starostou zdejšího okresu a byl všeobecně oblíben. Zajistě všichni občané, kteří se s ním scházeli, budou po dlouhá léta postrádati jeho ztrátu z kruhu přátelského, tak i také z jeho činnosti veřejné a pro obecnost v každém ohledu blahodárné! Věčná buď jemu zachována památka!“
Použité zdroje:
Drahomír DVOULETÝ, Život a dílo JUDr. Hynka Dostála. Vztah českých katolických krajanů v USA ke své bývalé vlasti, diplomová práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2010.
Michal KAMP (ed.), Vojtěch Weidenhoffer. Deník 1861–1899, Havlíčkův Brod 2012.
Martin KLEČACKÝ a kol., Slovník představitelů politické správy v Čechách v letech 1849–1918, Praha 2020.
Jednání okresních zastupitelstev: Z Německého Brodu, Národní listy, roč. 5, č. 227, 19. 10. 1865, s. 3.
Nové rovy, Osvěta, roč. 34, č. 1/1904, s. 86–88.
Jan STEINBAUER, O předcích zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda, publikováno na https://www.opredcich.cz/Brzorad.htm
JUDr. Eduard Brzorád (1820–1898), publikováno na https://cs.wikipedia.org