Slunovraty v nás

Zveme vás na výstavu s názvem Slunovraty v nás, která bude zahájena v pondělí 1. 6. 2026 v 16 hodin na Staré radnici v Havlíčkově Brodě.

V sále Barbory Kobzinové, v přízemí Staré radnice, si můžete od začátku června prohlédnout fotografie malovaných včelích nástavků jejíchž autorkou je Magdaléna Řiháková

První včelí nástavek jsem pomalovala v roce 2020. Nesl jméno Naděje a jeho symbolem byl maják. Před nedávnem jsem dokončila obraz Svítím ti na cestu a opět v něm zazářil tentýž motiv. Dvě pomyslná světla majáku tak ohraničují období mé tvorby, během kterého vznikala Galerie včelín — místo, kde se spojuje umění s přírodou...
Na nástavkové úly maluji své pocity, nálady, radosti, vzpomínky i klíčové okamžiky a v neposlední řadě také smutky a loučení, které ve mně zanechaly nesmazatelnou stopu. Těchto pět let přineslo roky plné otázek, hledání, práce i proměn. Ve včelíně jsme se setkávali s radostí i se ztrátou. Bolest, když jsme přišli o včelstva, střídala radost z nových začátků a s ní i naděje, že to příště bude jinak. Stejně jako se v přírodě střídá letní a zimní slunovrat, okamžiky největšího světla a nejhlubší tmy, i my jsme procházeli cykly zániku a znovuzrození. Zatím jsme se nikdy nevzdali a se světlem v srdci vstupujeme do dalších slunovratů.

Fotografie jsou doplněny drátěnými objekty Kateřiny Mrvové

Na včelím světě mi imponuje geometrie, barevné odstíny, rytmus, pohyb – a možnost tyto principy a vzorce zhmotnit pomocí drátů a minerálů.
Včelí plástve vytvářejí dokonalé vrstvy – někdy živé a vibrující, jindy opuštěné, vyhaslé nebo porušené. Připomínají mi život sám: skládá se z nánosů událostí, emocí, vzpomínek i prázdných míst. Každá buňka plástve má fascinující hexagonální tvar. Právě tento silný ornament se pro mě stal cestou, jak zachytit polaritu včelího i lidského bytí – hojnost, třpyt a
štěstí okamžiku na jedné straně, na té druhé tichý smutek, prázdnota a zánik. Inspiruje mě také myšlenka opuštěných včelích fragmentů, které zůstávají jako paměť prostoru i času. Prázdné dřevěné rámky, zbytky pláství, propolisové nánosy – vše nese tiché svědectví o někdejší hojnosti a pohybu. Jsou to stopy, které připomínají minulý život a zároveň otevírají prostor pro nový význam, proměnu, nebo zamyšlení nad tím, co zůstává, i když vše ostatní odešlo.