Z KOŘENŮ JAKUB JAN MED

Jakub Jan Med Narozen 2. 5. 1961 v Humpolci Vystudoval střední zemědělskou školu v Havlíčkově Brodě. Studoval na Vysoké škole zemědělské v Praze. Alternativní studium teologie a filosofie v bytových seminářích Dr. Josefa Zvěřiny absolvoval v letech 1986–1989 souběžně s profesním studiem oboru genetiky a plemenářství. Od roku 1991 studoval v Teologickém konviktu v Litoměřicích a následně na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy (absolvoval roku 1997). Na kněze byl vysvěcen v roce 1996. Od roku 2003 studoval obor Dějiny křesťanského umění na KTUK. Mezi roky 1998–2006 působil externě v České katolické misii v Paříži. V současné době slouží jako farář v Úsobí, Herálci, Štokách a Svatém Kříži. Pracuje převážně se dřevem, kamenem, kovem, s nalezenými předměty a materiály.

Výstavy a instalace: 1993 – 1995 instalace v klášteře Želiv 1994 – výstava na hradě Zvíkov 1995 – výstava v klášteře Dominikánů v Praze 1996 – 2002 instalace na hradě Zvíkov 1998 – 1999 instalace v kostele Svaté Trojice v Havlíčkově Brodě 2001 – výstava v kostele Sv. Víta v Zahrádce 2003 – výstava na zámku v Žirovnici 2006 – výstava na zámku Valtice společně s Tomášem Rossí 2008 – výstava na zámečku v Úsobí společně s Martinem Stellerem 2009 – výstava na zámku v Uherčicích 2019 – výstava v Mírovce společně s Petrem Novákem

P. Jakuba Jana Meda jsem prostřednictvím našeho společného přítele Miloše Doležala stihl poznat ještě předtím, než se před skoro třiceti lety stal duchovním otcem, byv vysvěcen k práci na vinici Páně v roce 1997. O jeho práci se dřevem jsem se dozvídal mnohem později a okrajově, věnoval se jí většinou v Želivi nebo v rodných Koutech u Ledče. Vystavuje už od devadesátých let. Jeho výtvory vznikaly nejspíš z potřeby neztratit kontakt s krajinou mladosti, později možná práce na nich tvořila posilující protiváhu předimenzované kněžské služby. Proč dřevo? Je nejblíži po ruce a patrně jsou zakořeněny v běhu staletí, přitom dnes často už odešly nebo jsou v ohrožení. S tímto druhem práce se dřevem se dnes také pojí nostalgie po nesériové rukodělné poctivosti a pravosti. Nejedná se jen o zálibu – u osob jako Jakub jde ve zmíněné práci především o shledávání vlastní identity a s ním spjaté stvrzování neutilitárních důvodů k životu. Což nikdy není automatické. U objektů soustředěných na výstavě chybí data jejich vzniku. Odlišuje je spíš to, že některé mají blíže k sochám, jiné k řezbě. K těm prvním patří Bída, lidská postava na pozadí Kříže, nebo křehká rovnováha dvou figur nazvaná Dva, ale také několik strohých jakoby zakletých Milníků. Mezi druhé lze zařadit Menoru, jež má však pouze pět svícnů. Ne že by autor nevěděl o sedmi – naráží tím právě na svou identitu: část jeho předků byla židovského původu. Také Jakubův žebř vypadá podezřele: je příliš krátký, těžko by se po něm dalo stoupat k Nebi, nanevýš vylézt na seník. Ale zde mě napadlo vlastně, přímo konceptuální vysvětlení: zdejší krabatá vrchovinná země není až tak blízko Nebesům, ale sama Nebesa se nad ní tak hluboko sklánějí…

Na závěr si dovolím uvést své čtyřverší Stromterapie, které s výše pojednávanými tématy, byť nepřímo souvisí: Naskoč jako do rozjetého vlaku // do stromu, jenž stojí před tebou, // zabouchni za sebou a pokus se // co nejdřív zabydlet v jeho optice.

Josef Mlejnek, farník z Lípy