Eduard Brzorád ml.
Narozen 8. prosince 1857 v Německém Brodě
Zemřel 18. listopadu 1903 v Německém Brodě
Narodil se jako čtvrté a poslední dítě (a zároveň jako jediný syn) do rodiny německobrodského advokáta a notáře Eduarda Brzoráda a jeho manželky Marie, rozené von Krziwanek. Studoval místní gymnázium, posléze nastoupil na pražskou univerzitu a roku 1880 získal titul doktora práv. O tři roky později si otevřel advokátní kancelář v Německém Brodě.
Dne 10. listopadu 1899 se oženil s Vlastou Mayerovou (1876–1946), telegrafistkou v Německém Brodě. Oddával je Eduardův kamarád a poslanecký spojenec z Chorvatska Vjekoslav Špinčič. Manželé spolu měli syny Jaromíra a Eduarda, oba se v budoucnu stali zaměstnanci pošty. Vliv jistě měla rodinná tradice: jejich děd Adolf Mayer byl telegrafní dozorce a matka od roku 1911 poštmistrová v Kolíně a později v pražské Troji.
Už v době svých studií se Eduard Brzorád mladší zapsal jako nositel radikálních myšlenek a zastánce mladočeské politiky, tedy protikladu názorů svého otce. Působil jako předseda Akademického čtenářského spolku, kde se v Praze koncentrovala univerzitní mládež, a koncem století rozpuštěného úřady.
Z dnešního pohledu je až závratná Brzorádova společenská a politická angažovanost. Zároveň je jeho působení kdekoliv ve znamení konfliktů a tvrdého prosazování mladočeské politiky. V rodném městě byl zvolen starostou místního Sokola (1885, 1890–1896) a ihned vyvolal střet s tehdejší staročeskou většinou. Dále nechyběl jako člen brodského ochotnického divadla a přirozeně předsedal Řemeslnické besedě, místní buňce mladočeské politiky.
Jeho oblíbenost v Německém Brodě vycházela mimo jiné z celozemského angažmá. Už v roce 1889 zkoušel za města Německý Brod, Humpolec a Polná kandidovat do českého zemského sněmu, ale porazil jej staročech Vojtěch Weidenhoffer. Vytoužené poslanecké křeslo však získal už roku 1891 do samotné říšské rady a mandát zemský o rok později. Vstoupil do politicky rozjitřené doby, kdy se projednávaly punktace (pokus o česko-německé vyrovnání). Politik Václav Klofáč vzpomínal o 40 let později na atmosféru sněmovního zasedání:
„…v letech devadesátých bylo bojištěm, na němž mladočeští poslanci vedli bezohledný boj o vládu s německými poslanci a se skupinou Riegrovou pro tak zvané punktace, které ve skutečnosti byly jen roztrháním království českého a rozdvojením veškerých zemských i správních institucí, jak si toho přáli Němci. Dr. Brzorád stál tu v prvé řadě bojovníků, nekompromisní a bezohledný. V těch chvílích jeho bezohlednost a jeho stálé srážky s německými radikály učinily ho populárním v celém národě. Čeští radikálové to tehdy vyhráli, punktace byly po účinné obstrukci na zem. sněmu zmařeny a v r. 1891 ani Rieger nebyl do rady říšské zvolen. Dr. Brzorád se na radě říšské osvědčil jako dobrý a výborný řečník a jako nesmlouvavý zástupce české demokracie a národního odboje.“ (Václav KLOFÁČ, JUDr. Eduard Brzorád, in: Dvě stě let gymnasia v Německém Brodě, Německý Brod 1935, s. 210.)
Brzorád opravdu zůstal v paměti jako schopný a emotivní rétor, který si rostoucí neschopnost jednotlivých stran se domluvit na kompromisu užíval. Český volič jej měl za nekompromisního zastánce národní politiky a zval jej jako řečníka na nespočet veřejných akcí. Ne všem dokázal Brozorád vyhovět. Měl moc práce. Krom advokátské živnosti a poslaneckých mandátů si roku 1898 přidal funkci starosty okresu Německý Brod a později ještě na necelý rok starostoval městu po rezignaci Václava Kabeláče. Samozřejmě jej za to kritizoval opoziční tisk. Všechny úřady mu však zůstaly až do předčasné smrti.
Dodejme, že klíčovým tématem Brzorádovy politiky bylo školství. Stal se členem výboru Ústřední matice školské, která si od roku 1880 vytyčila za cíl podporovat české školy v národnostně smíšených oblastech. Jelikož německobrodský okres sousedil s tzv. Jihlavským jazykovým ostrovem a otázka škol představovala jednu z nejsilnějších třecích ploch Čechů s Němci, je Brzorádovo angažmá více než pochopitelné.
Zemřel na zánět ledvin ve svém domě čp. 105 v Dolní ulici v Německém Brodě. Na jeho pohřeb přišlo nesmírné množství lidí, včetně jeho politických oponentů. Nikdo, spojenci i opozičníci, po jeho smrti nepochyboval, že Eduard Brzorád mladší svými názory prosazoval českou věc.
Použité zdroje:
Osvěta lidu, ročník 8, 1903.
Michal KAMP, Vojtěch Weidenhoffer. Deník 1861–1899, Havlíčkův Brod 2012.
Václav KLOFÁČ, JUDr. Eduard Brzorád, in: Dvě stě let gymnasia v Německém Brodě, Německý Brod 1935, s. 208–210.
Jan STEINBAUER, O předcích zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda, publikováno na https://www.opredcich.cz/Brzorad.htm
JUDr. Eduard Brzorád (1857–1903), publikováno na https://cs.wikipedia.org
